sobota 30. listopadu 2013

{decor} TOP10 vánoční dekorace

Vypadá to tak, že letošní Vánoce strávíme v Čechách a tak už se pomalu začínám rozhlížet po nových ozdobách na stromeček a dalších dekoracích, kterými plánuji náš byt zútulnit. Něco málo už jsem nakoupila a níže se můžete podívat na můj výběr TOP10 dekorací, které jsem objevila při brouzdání po internetových obchodech.  



šedá koule s puntíky - Ma Maison Blanche | stříbrný svícen ve tvaru jelena - Marks&Spencer | svícen - Nordic Day | úpletová deka s jelenem - Butlers | ozdoba houpací koník - Bella Rose


závěsná lampa - IKEA | svícen - Bonami | těžítko s holubičkou - Marks&Spencer | betlém - Marks&Spencer | zlaté závěsné dekorace - IKEA

U nás doma převládá zatím kombinace barev bílá - šedá - stříbrná a k tomu trochu fialové ve formě ozdob na vánoční stromeček.

V jakých barvách letos budete mít Vánoce vy?

Share:

středa 27. listopadu 2013

{guest post} svatba A+H


Dnes na blogu najdete historicky první guest post, který je dalším ze svatebních článků , které jsem vám slibovala. A protože fotky z mé svatby jste již všichni viděli a já se v následujících letech nemám v plánu znovu vdávat, požádala jsem svou kamarádku Alenu, která se vdávala v létě a já jsem měla tu čest u toho být, aby pro vás napsala krátký článek o své svatbě a připojila několik fotek. Doufám, že se vám bude článek líbit a ty z vás, které na příští rok plánují svatbu, se třeba nechají inspirovat. 


Velmi mne potěšilo, když mě Simona oslovila, zda bych pro ni nenapsala článek z naší svatby. Neváhala jsem ani minutu a na nápad kývla. Každá se chce přece pochlubit svým nejkrásnějším dnem v životě a pokud si ke všemu vše připravuje sama, je pyšnější o to víc. 

Věděli jsme, že svatbu nechceme honosnou, žádná peříčka, organzy a všechny ty možné serepetičky, ale že je nám nejbližší styl venkova, přírody a dobrého jídla. Důležité také bylo, aby se v místě obřadu a hostiny mohl pohybovat pes, protože bez naší fenky bysme se prostě nevzali :) Po našich zásnubách jsme se tedy ihned vrhli do vybírání základních a nejdůležitějších věcí a osob na naší svatbě. 
Bez oddávajícího by to nešlo a naše volba byla jasná - pastor Dobroslav Makovička. Ne, nejsme věřící (takže na naší svatbě byste nenašli ani žádné kříže), ale chtěli jsme, aby náš obřad byl pro nás nezapomenutelný, byl o nás a ne o tom, že si tam přijde matrikářka říct pár svých vět a o nás nic neví. Pan Makovička rozplakal během 30ti minut všechny – i mužské osazenstvo, takže si myslím, že jeho proslov byl opravdu povedený. 
Naše volba byla zcela jasná i ve výběru fotografa - Petra Wagenknechta. Nemá stylizované umělé fotografie, ale jeho styl je reportážní a přesně vystihující atmosféru té určité chvíle. Jako kameramana jsme si vybrali Jana Vaňka a po shlédnutí toho, co vytvořil, nám spadla čelist a já opět bulela :) Petra a Honzu jsme během svatby vůbec nevnímali. Krásně zapadli do našich pozvaných svatebčanů a my měli pocit, že nám přibyli noví dva kamarádi. Prostě sázky na jistotu. 
Místo vyhrála krásná staročeská restaurace Černý kohout, protože jsme chtěli mít vše na jednom místě, bez zbytečného přejíždění. Obřad probíhal na terase s výhledem do Prokopského údolí. V restauraci nám ve všem vyšli vstříc, jídlo bylo báječné a obsluha stále usměvavá. 

Jak jsem se zmínila výše, celou svatbu jsem si připravovala sama. Většinu inspirace jsem čerpala na Pinterestu a stránce Weddinggawker a českém serveru Beremese. Zadání bylo jasné – venkovská svatba v kombinaci barvev bílá-hnědá-žlutá. Nakoupila jsem 100m juty, ze které jsem udělala středové pásy na stoly, mašle na židle a sloupy. Zavařovací sklenice jsem pasovala na důležité vázy. S pomocí dřívek a lýkového provázku se z nich stal diamant. Vytvořila jsem pompomy, které byly rozvěšené v restauraci a na balkoně. Neměli jsme klasický zasedací pořádek se jmenovkami na stolech, ale velký hromadný pouze s očíslováním stolů. Jako držáky již zmíněných čísel mi posloužili svázané korky. Korky jsem také využila k vytvoření našich počátečních písmen. Naše brána nebyla kulatá, ale prostě jako dveře :) s nacvakanýma stuhama, které nádherně během obřadu vlály. Jako maličká jsem snila o obřích svatebních šatech, ve kterých opravdu budu vypadat jako princezna. Roky uplynuly a já si vybrala raději takové, které nemá každá nevěsta. Chtěla jsem být prostě “jiná” - jednoduchá, ale i tak krásná (pro něj, který mě poprvé uviděl až kráčející uličkou, bych ale byla krásná i v pytli – tomu se říká opravdová láska). Měla jsem jen jednu podmínku – šaty musí mít kapsy! Moje vysněné jsem našla v salonu Näive. Další podmínkou byl dlouhý 3m závoj a ten jsem si nakonec objednala na camella.eu (během 2 dnů mi ležel na stole). Co říci závěrem? Už jsou to 4 měsíce a já jsem pořád dojatá :) Dojatá z reakcí lidí, kteří dodnes chodí a chválí naprosto všechno a nechápou, kde jsem na vše vzala čas. Z reakce fotografa, který řekl, že už nafotil tolik svateb, ale tahle byla vážně nejlepší. A z toho, že se mi na prsteníčku třpytí ty dva nejkrásnější prsteny v životě.


Doufám, že se vám první guest post líbil a budu ráda, když mi v komentářích napíšete, jak si vy představujete ideální svatbu?


Share:

sobota 23. listopadu 2013

{outfit} perfect shirt


Sehnat pro mě dobře padnoucí košili je dá se říci nadlidský úkol, ale o tom už víte, protože si na to stěžuji, kudy chodím. Pár košil jsem si nechala ušít na míru loni na svatební cestě v Thajsku a jsem s nimi velice spokojená, jen doteď lituji, že jsem si jich nenechala ušít rovnou víc. Když už jsem ztrácela naději, že si ještě někdy koupím košili, která mi bude sedět, přišel mi email, jestli bych si nechtěla přijít vyzkoušet košile do obchodu 7camicie, který se specializuje na italské košile - prý by mi mohly sednout. Přišlo mi to docela odvážné, vyzkoušela jsem už hodně obchodů a vždy jsem docházela zklamaná - když mi košile seděla přes prsa, byla mi velká všude jinde a když mi seděla všude jinde, neseděla mi přes prsa, prostě začarovaný kruh.

Zkrátím to - jak můžete vidět na fotkách, má návštěva obchodu 7camicie v Palladiu byla úspěšná a já jsem si odnesla rovnou dvě perfektně padnoucí košile a myslím, že nezůstanu pouze u dvou. Vybrala jsem jednu spíš volnočasovou, kterou můžete vidět v dnešním článku a druhou spíše elegantní, která se bude hodit do práce - tu vám ukážu zase někdy příště.

V každém případě, pokud řešíte stejný problém s košilemi, určitě mohu doporučit vyzkoušet si tento typ košile - nevím, jestli je to odlišnou vzdáleností knoflíčků nebo jejich počtem, ale sedí mi perfektně, nikde se mi nic nerozevírá a mohu se nadechnout bez toho, abych se bála, že mi knoflíčky uletí :-)

košile - 7camicie | kabát - Mango | kalhoty - F&F | boty - Clarks | psaníčko - Hope 1967 | brýle - Michael Kors | hodinky - DKNY

Kde kupujete nejraději košile vy?

Share:

čtvrtek 21. listopadu 2013

{do it yourself} adventní kalendář 2013


Výroba adventního kalendáře je u nás doma už takovou tradicí - třeba ten předloňský jste mohli vidět v tomto článku, pamatujete si na něj ještě? A protože loňské Vánoce jsme trávili v Thajsku a já byla o výrobu kalendáře ochuzena, na výrobu toho letošního jsem se těšila o to víc. Letos jsem začala s přípravou včas a vyrobila jsem adventní kalendář ve tvaru papírového dortu, který udělá nejen radost, ale bude dobře vypadat i v interiéru. Vsadila jsem zase na jednoduchost - bílý lesklý papír a stříbrnou stuhu, ze které jsem vyrobila malé mašličky. A skvělou službu mi udělal hlavně podnos na dort z IKEA, konkrétně tento, který jako by byl vyroben přímo pro můj adventní kalendář.

Myslím, že návod netřeba složitě vysvětlovat, stáhněte si tuto šablonu (KLIK)  a pokud chcete mít dort stejný jako já, vytiskněte si 11x stránku číslo 2 a 1x stránku číslo 6 a číslo 7 a můžete začít. Na spodní patro budete potřebovat tuto šablonu (KLIK), kterou si vytiskněte 12x.

Kompletní návod najdete v novém čísle Marianne, které bude na stáncích k dispozici cca 25.11.2013.


Co vy a adventní kalendáře? Kupujete nebo vyrábíte?

Share:

sobota 16. listopadu 2013

{outfit} Blogerka roku 2013


Začátkem týdne se konalo vyhlášení soutěže Blogerka roku 2013 a já jsem byla u toho. Někdo z vás mě nominoval (přiznejte se dobrovolně v komentářích :- ) a já jsem díky vašim hlasům, aniž bych o tom věděla, postoupila do TOP 10 v kategorii fashion. Největším překvapením pro mě ale byl fakt, že jsem se umístila na 3. místě a tímto bych vám chtěla moc poděkovat za vaši podporu. Na umístění v TOP 3 jsem ani ve snu nepomyslela a stále čekám, že mi někdo zavolá, že pomotali výsledky. 

Na vyhlašování byl předepsaný dress code tres chic a já jsem si vzala černou krajkovou sukni a černé lodičky, oboje z obchodu Stradivarius, šedé tričko s nápisem a masivní stříbrný náhrdelník. 

sukně, boty - Stradivarius | tričko - New Yorker | náhrdelník - Ebay | hodinky - DKNY

Ještě jednou děkuji za vaše hlasy a za podporu, opravdu moc si toho vážím!

FACEBOOK / BLOGLOVIN / INSTAGRAM


Fotky via Blogerka roku, Eva Glamazon a Zuzana Drachovská

Share:

čtvrtek 14. listopadu 2013

{beauty} jak jsem byla poprvé u kosmetičky


Dnes vám povím něco o tom, jak jsem byla poprvé u kosmetičky. Pro někoho je návštěva kosmetičky rutina, stejně jako návštěva kadeřnice nebo posilovny. Já jsem se kosmetice až do teď vyhýbala, protože jsem neměla pocit, že by mi v něčem pomohla - s pletí žádné problémy nemám, na pupínky či jiné neplechy jsem nikdy netrpěla a tak jsem zatím neměla důvod na kosmetiku chodit. Sama sobě se divím, že jsem si  nikdy nenašla čas či důvod tam zajít, protože o sebe ráda pečuji, používám všemožné krémy, séra, miluji pleťové masky a návštěva kadeřnice je pro mě svátek, který si vždy nesmírně užívám. Miluji, když o mně někdo pečuje a třeba taková hodinová thajská olejová masáž nebo návštěva sauny je balzám jak pro tělo, tak pro duši. A i přesto, že času nemám posledních pár let nazbyt, tak na návštěvu sauny, bazénu či masáže si čas vždy najdu. 

K mé úplně první návštěvě kosmetiky mě přemluvila kamarádka kosmetička, která je prototypem nádherné ženy a která dělá skvělou vizitku této profesi. Salon, kde Soňa "ordinuje" se nachází u stanice metra Budějovická, dvě ulice od místa, kde bydlím a tak jsem si řekla, proč ne. Pleť mám extrémně suchou a tak ač netrpím na pupínky, mám již hodně viditelné mimické vrásky a uznala jsem, že je na čase věnovat více péče i té fyzické schránce. Počítám s tím, že časem, až nebude jiné cesty ven, vyzkouším i botox a další metody boje proti stárnutí, ale zatím jsem se rozhodla pouze pro neinvazivní metody a péči kosmetičky a byla jsem nesmírně zvědavá, s jakým pocitem budu odcházet. 

Po příchodu do salonu mě Sonička uložila na lehátko, přikryla teplou dekou a důkladně mi pleť odlíčila. Jako první jsem vyzkoušela metodu s názvem diamantová mikrodermabraze - je to přístroj, který velice šetrně odstraňuje vrstvičky odumřelé kůže, pleť prokrvuje a hloubkově čistí póry. Také prý odstraňuje jizvičky po akné, což ale nemohu na vlastní kůži potvrdit, protože žádné jizvičky nemám. Trpím ale na suché šupinky kolem nosu a po této proceduře byly všechny do jedné pryč a pleť jsem měla po jediném použití naprosto hladkou. 

Diamantová mikrodermabraze byla ale jen přípravou pro další proceduru, kterou jsem měla v plánu vyzkoušet a tou je radiofrekvenční lifting obličeje. Nejedná se o klasický lifting, jak ho určitě znáte z oboru plastické chirurgie, ale o další neinvazivní metodu, jejíž účinek na pleť spočívá v jejím prohřátí. Energie se dostává do hlubších vrstev pokožky, kde dochází k zahřátí kolagenních vláken a v formování nového kolagenu. Výsledkem je zpevnění a okamžité vyhlazení pleti. Kromě toho je celá tato procedura, která trvá cca 20 minut nesmírně příjemná. Představte si to jako takovou extra relaxační masáž obličeje za použití hlavice, která je krásně teplá. Nechápu, že jsem tuto proceduru neobjevila dřív. Po aplikaci mi Soňa dala na pleť ještě masku a já jsem odpočívala a nechala si ještě nabarvit obočí. Obočí mám od přírody velice světlé a tak jsem si ho nechala nabarvit tak, aby korespondovalo s přírodní barvou mých vlasů a já jsem tam nemusela obočí každé ráno zdlouhavě dobarvovat. 

Po celé této proceduře jsem měla pleť hladkou, bez šupinek a suchých míst a na pohled a hlavně na dotek vyživenou a krásně hladkou. Dokonce i nenalíčená jsem vypadala k světu. Bála jsem se, že budu od kosmetičky odcházet s podrážděnou zarudlou pletí, jak mi to občas vyprávěly kamarádky, ale nic takového se nekonalo. Důkazem, že to vše stálo za to je fakt, že jsem šla domů zcela nenalíčená, cítila jsem se skvěle a nikdo kdo mě cestou potkal s křikem neutíkal, když mě viděl bez makeupu :-) 


Svou první návštěvu kosmetičky jsem tedy přežila ve zdraví a určitě nebyla má poslední. A pokud i vy hledáte tu pravou kosmetičku, zajděte za Soňou do jejího studia a já vám mohu slíbit, že o vás skvěle postará. Nebo zůstaňte naladěni a již brzy si budete moci na blogu zasoutěžit o poukaz na ošetření. 

Jak jste na tom vy s návštěvou kosmetičky? Chodíte pravidelně? A jaké procedury jsou vaše oblíbené? Jsem zvědavá na vaše komentáře :-)

Share:

středa 13. listopadu 2013

{outfit} black


V culíku mě často neuvidíte, nosím ho jen když jsem si nestihla umýt vlasy nebo když jsem moc lína či unavená se česat, případně kombinace obojího. Tyto fotky jsou z neděle, kdy jsme odpočívali po návratu z konference v Ostravě, já jsem neměla umyté vlasy a byla moc unavená na to, abych se na nedělní oběd česala :-) Zvolila jsem proto kombinaci černé s hnědou - koženkové kalhoty, černý top, hnědý svetr, černé boty a kabelku a hnědou hedvábnou šálu. Na unavené oči sluneční brýle a výrazné náušnice, abych alespoň trochu vykompenzovala ten culík.

kalhoty - HM | kabát - New Yorker | šátek - Fendi | kabelka - Belle&Bloom | brýle - Michael Kors via Slevomat | náušnice - Mango | boty - Reserved

Nosíte raději vlasy rozpuštěné nebo v culíku?

Share:

pondělí 11. listopadu 2013

{lifestyle} Laboratorio, Scuola di cucina


Nejsem žádná výborná kuchařka, v kuchyni inklinuji spíš k pečení a když už vařím, tak spíše rychlá a jednoduchá jídla. Mou biblí se stala Kuchařka pro dceru, podle které se naučí vařit i ten největší nešika a abych se v tom svém kuchařském (ne)umění zdokonalovala, čas od času si zajdu na kurz vaření. Před pár lety jsem od kamarádky dostala jako dárek kurz vaření thajské kuchyně (psala jsem o něm zde) a tentokrát jsem se vypravila do školy vaření Riccarda Lucqueho. 

Laboratoria, Scuola di cucina, je škola vaření šéfkuchaře a majitele pražských restaurací Aromi a La Finestra, Riccarda Lucqueho. Jestli milujete italskou kuchyni alespoň z poloviny tolik, co já, bude pro vás tento zážitek jako šitý na míru. Já jsem si z dostupných kurzů Perfect Dinner vybrala "kurz vaření čerstvých těstovin", které doma vařím velice často a chtěla jsem se naučit, jak udělat dokonalé gnocchi. Kurzem nás provázel šéfkuchař Radim Gerlich, který nám názorně ukázal, jak vyrobit gnocci, taglioliny či pro mě doposud neznámé passateli a třešinkou na dortu pak byl moučník s názvem Chiacchiere e crema Chantilly, který můžete vidět na jedné z fotek níže. 

Na kurzu nás bylo celkem 10 a vařili jsme ve dvojicích. Já na kurzy chodím sama a tak vždy vařím s někým novým, což je většinou docela legrace, spolupracovat s někým, koho vidíte poprvé v životě. Prostory Laboratoria jsou luxusní a já osobně oceňuji hlavně oddělenou jídelnu, kde je ke každému chodu připravená ochutnávka toho nejideálnějšího vína k danému pokrmu. Dost pravděpodobně budete z kurzu odcházet lehce v náladě, protože není nad kombinaci skvělého jídla, které si sami uvaříte a výborného vína. 

Celý kurz trval asi 4,5 hodiny a naučila jsem se, jak uvařit kuřecí polévku s passatelli - ta mi chutnala ze všech chodů asi nejvíce a určitě ji vyzkouším uvařit i doma, tak snad bude také tak dobrá. Dále jsme vařili taglioliny s mořskými plody - u tohoto chodu mě nejvíce bavila samotná výroba tagliolin za pomoci kuchyňských robotů Kenwood. Dalším chodem byly mé oblíbené gnocchi al sugo z bažanta a nakonec jako dezert již výše zmíněné Chiacchiere e crema Chantilly. Jsou to vlastně smažené proužky těsta s vanilkovým krémem ze šlehačky. 


Jak jste na tom  vy, byli jste už někdy na kurzu vaření a případně na kterém?


A pokud byste chtěli někoho obdarovat k Vánocům či narozeninám anebo rádi chodíte na kurzy vaření a chtěli byste vyzkoušet některý z řady kurzů Perfect Dinner v Laboratorio, Scuola di cucina, můžete získat 15% slevu. Stačí uvést při objednávce heslo "stylecookbook".


Share:

pondělí 4. listopadu 2013

{instagram} říjen 2013


Další měsíc je za námi, já už pomalu začínám řešit vánoční dárky a výzdobu jak u nás doma, tak v práci, ale teď se ještě pojďme vrátit do měsíce října a zrekapitulovat, co jsem dělala a jak jsem se měla.

V říjnu jsem byla na kurzu vaření těstovin v kuchařské škole - naučila jsem se uvařit výbornou polévku s passateli - projela jsem se na kole kolem Máchova jezera - objevila kouzlo elektrických natáček na vlasy - procházela se po centru a nasávala atmosféru - objevila jsem se v Cosmopolitanu - doplňovala svou vánoční nástěnku na Pinterestu - vylezla jsem na Provodínské kameny. 


Byla jsem i na Signal Festivalu - učila se háčkovat - jezdila jsem na kole - četla můj oblíbený First Class - pila Aperol Spritz - nechala se líčit a česat - relaxovala jsem na samotě u lesa - a užívala si legraci. 

Taky jsem se byla podívat na výroční slavnosti své střední školy, kde jsem se měla možnost zúčastnit besedy se žáky, podělit se s nimi o svůj příběh a říct jim něco málo o tom, co jsem dělala poté, co jsem dostudovala, kde jsem začínala pracovat a říct jim, co dělám nyní.

Už teď se těším, co nového mi přinese listopad! Mějte se krásně a zůstaňte pozitivní i v tomto nevlídném počasí :-)

Share:

neděle 3. listopadu 2013

{outfit} grey


Tento podzim mé skříni vévodí hlavně odstíny vínové, hnědé a šedé. Samozřejmostí je ale také kombinace černé a bílé a s tím si myslím letos naprosto vystačím. Tentokrát jsem černo-bílou klasiku doplnila o nový šedý svetr, který jsem v obchodě viděla i ve vínové barvě a mám docela silné nutkání se pro něj vrátit. Libí se mi hlavně s tímto bílým minimalistickým kabátem, který má kratší rukávy a tak je stačí lehce vyhrnout a předstírat, že je to tak schválně. Outfit jsem doplnila o koženkové kalhoty z H&M a na nohy obula černá kožená pérka Clarks, která jsem pořídila na Slevomatu. 

kabát - Zara | kalhoty - H&M | boty - Clarks via Slevomat | svetr - New Yorker 

Také si pořizujete některé věci rovnou ve více barvách?

Share:
© Style Cookbook | All rights reserved.
Blogger Template Crafted by pipdig