neděle 30. dubna 2017

fashion | Fashion Revolution





Dnešním dnem vrcholí Fashion Revolution week. Určitě jste o něm slyšeli nebo alespoň zaregistrovali fotky s oblečením naruby s hashtagem #whomademyclothes. Jeden týden v roce to tak vypadá, že se všichni včetně mainstreamových medií najednou strašně zajímají o to, kdo vyrábí jejich oblečení. Myslí to ale vážně? Nebo je to jen póza, protože to tak zrovna dělají všichni a mluvit o sustainable fashion je zrovna in?

Teď ale vážně. Přemýšleli jste někdy nad tím, kdo ušil to trendy tričko ze Zary za tři stovky ve slevě, které jste si minulý týden koupili? V jakých pracovních podmínkách pracuje, kolik dostává peněz? Nebo kolik vody a chemikálií bylo potřeba pro vypěstování bavlny na to konkrétní tričko a jak dlouhou cestu urazilo, než se dostalo do vaší skříně? Přiznejme si, že většinu z nás tohle moc nezajímá. Proč by také mělo, říkáte si. Každý má svých problémů dost, a když přestanete nakupovat v Zaře a ostatních fast fashion obchodech, tisíce švadlen živořících už tak na hranici chudoby, chcete-li moderních otrokyň, přijdou o práci a i o ten, pro nás, směšný příjem, který jim zaručuje alespoň nějaký život. Pro vaši informaci, třeba v Bangladéši pracují v oděvním průmyslu 4 miliony lidí a minimální měsíční mzda byla v roce 2016 68 dolarů. Ano, 68 dolarů, cena, za kterou si pořídíte v Zaře jedny nebo dvoje lodičky podle toho, jestli jsou zrovna ve slevě nebo ne. Jak z toho ale ven?

V poslední době se hodně mluví o sustainable fashion, slow fashion, ethical fashion, až se může zdát, že všichni jsou najednou extra ekologičtí, uvědomělí a empatičtí. 


Někdo to ale hejtuje, protože je moderní hejtovat vše, co je zrovna moderní (slyšíte v tom také tu ironii?), ale já jsem za podobné akce typu Fashion Revolution ráda. 



Ono totiž není špatné si pro začátek alespoň zjistit informace o tom, co na sobě nosím, kdo to oblečení šije a v jakých podmínkách. Díky aktivitám podobných Fashion Revolution se tyto informace mohou dostat i k lidem, kteří se o módu vůbec nezajímají anebo donutit k zamyšlení ty ostatní, kteří kupují "fast fashion". Tak třeba víte o tom, že textilní průmysl je druhým největším znečišťovatelem planety (hned po tom ropném)? Moc pěkné, praktické a informačně hodnotné články o slow fashion najdete na blogu obchodu Nila. Zatím si můžete přečíst první, druhou a třetí část, z deseti plánovaných. Já jsem všechny tři přečetla na posezení a už se nemůžu dočkat těch dalších.


A pokud chcete také trochu vystřízlivět a vrátit se zpět do reality, pusťte si dokument o pádu Rana Plaza, továrny, ve které zemřelo více než 1.100 lidí, hlavně žen. Hned po něm si pusťte dokument The True Cost (ke stažení s českými titulky jsem ho našla na Uložto).




Možná si říkáte, proč vám to vlastně všechno píšu. Sama v Zaře a jí podobných obchodech nakupuji, tak bych neměla moralizovat. A právě proto se nebudu fotit s tričkem naruby a nebudu dělat, že žiju „sustainable life“ ale dám vám pár tipů na to, co můžete udělat pro to, abyste alespoň trochu zmírnili dopad konzumního života a třeba tak jako já, začali alespoň malými krůčky. 

1. Starejte se dobře oblečení, které už vlastníte 

To je úplně základní bod a za mě rozhodně ten nejdůležitější. Protože když se bude o své oblečení dobře starat, prát ho méně často, na nízkou teplotu, nepoužívat aviváže či chemické čistění, tak vám déle vydrží a nebudete muset nakupovat nové oblečení tak často. Některé kousky oblečení stačí kolikrát jen vyvětrat na čerstvém vzduchu a není třeba ho po každém nošení dávat do pračky (neplatí pro prádlo, samozřejmě :-)). Základem je prohlížet si cedulky na oblečení již při nákupu. Zaměřte se na to, jestli se dá daný kousek oblečení vyprat nebo jestli musí do čistírny (a v tom případě se zamyslete nad tím, kolik vás ta čistírna bude stát peněz). 

2. Nakupujte méně a pouze věci, které skutečně potřebujete. 

Hleďte více na kvalitu než jen na cenu. Klasika, o které se často mluví. Mně se to v poslední době docela daří, přestala jsem kupovat kraviny jen proto, že jsou ve slevě, stále se držím pravidla "jeden kousek dovnitř, jeden ven", to znamená že za každý nový kus oblečení jeden vyřadím.

3. Recyklujte, šijte, nakupujte v second handech. 

To je věc, kterou „přispívám“ já. V mém šatníku najdete už minimálně 10 – 15 věcí, které jsem si ušila a opravdu pravidelně je nosím. Snažím se kupovat kvalitní látky a neznám lepší pocit než když se mě někdo zeptá, odkud mám ty šaty a já mohu říct, že jsem si je sama ušila. A ještě lepší pocit mám z toho, že už jsem několik svých kamarádek a čtenářek přivedla k tomu, že si své oblečení šijí také. Oblečení si ale nemusíte jen šít, můžete ho i recyklovat. Já jsem si naposledy zrecyklovala manželovu starou košili, kterou jsem přešila na dámskou „peplum shirt“. Někdy vám ji musím ukázat. A vždycky než nějakou věc vyřadím buď úplně anebo na charitu, nejdříve se zamyslím nad tím, jestli bych ji nemohla ještě nějak zužitkovat, přešít nebo využít na něco jiného. 

4. Zajímejte se. Podporujte české značky a výrobce. 

A to se netýká jen oblečení. Pokud je to možné, nakupujte od českých výrobců, dnešní doba nám nahrává, protože v každém větším městě už najdete farmářské trhy, kde se dá sehnat české ovoce a zelenina, mléčné výrobky i kvalitní maso nebo domácí vejce. 

5. Neciťte se provinile. 

Když si pustíte dokument typu The True Cost, po jeho zhlédnutí se budete pravděpodobně cítit provinile, tak jako já a většina lidí. Pokud chcete mít plnou skříň oblečení, nenechte se od toho odradit, jen se ujistěte o tom, že ho opravdu nosíte a snažte se nekupovat oblečení, které po jednom dvou nošeních vyhodíte, ale zkuste se držet bodu č. 2.

Jaký je na tuto problematiku váš názor? Zajímáte se o to, kde vaše oblečení vzniká, kdo ho šije a v jakých podmínkách? 
Share:

3 komentáře

  1. Dobrý článek. Vlastní výroba oblečení mi připadá super, mám na seznamu úkolů se to naučit.

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý článek, pod to bych se podepsala! Přiznávám, nakupuji v Zaře, občas v jiných řetězcích, ale myslím, že s rozumem. Nenechávám se strhávat nízkou cenou či slevou, snažím se přemýšlet, zda danou věc fakt potřebuju, vynosím, s čím, a hlavně, jak dlouho mi vydrží. Faktem ale je, že mě nákupy nejvíce baví na trzích nebo v sekáčích. Pocit, že kupuji věc za pár korun, kvalitní a s příběhem mě baví. Kromě toho danou věc ještě poupravím dle obrazu svého a většinou právě na kousky ze sekáče dostávám nejvíce chvály. Džíny nebo kraťase za 29 korun udělají parádu jako žádné jiné a drží několik let, ač už mají něco za sebou. Myslím si, že je důležité si tohle vše uvědomovat a najít mezi tím vším rovnováhu. Člověk by se měl alespoň trochu zajímat. Já si díky bakalářce uvědomila, jak je to s vodními zdroji ve Střední Asii, kde se pěstuje bavlna ve velkém, nahnuté a voda prostě nestačí, což je samozřejmě problém, nejen toho konkrétního regionu. Děkuju za takovej názor, vidíš to realisticky a na nic si nehraješ, což se mi moc líbí!:)

    OdpovědětVymazat
  3. O oblečení už také nějaký ten pátek přemýšlím. Už od základky si pletu svoje vlastní svetry. Nosím jenom ty a léta.
    Co se týká oblčení tak jsem nikdy neměla skříně plné k prasknutí. Nikdy mě nebavilo kupovat modní trendy. Když jsem po mateřské nastupovola do nové práce, tak jsem si šatník sestavila tak, aby mě nějaký ten rok vydržel. Zimní kabát mám již 7 let, boty většinou nosím skoro až do roztrhání. Loni jsem vytáhla svoje oblíbené laclové vlněné šaty, které jsem si kupovala skoro před 20 lety - a s klízím v nich úspěch i dnes. V sekáčích nenakupuji neb nemám na to buňky. Občas dostanu od známé pár věcí po ní a po jejich holkách - ty jsou nákupní maniaci a kupují neustále. Takže mám třeba budnu z umělé kůže z Pinky a vypadá jako nová. Takže já jsem ušetřila čas i peníze neb takou jsem si chtěla koupit. Někdo prostě rád nakupuji a pak to posílá dál. Spoustě lidí je jedno co a kde je vyrobeno. Snažím se při nakupování přemýšlet. Potřebuji opravdu toto tričku - kouknu doma co mám a pak se vrtátím a koupím si ho - většinou se už nevrátím.
    Lucka.

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za všechny vzkazy a komentáře, vážím si každého z nich. Komentáře jsou moderované a na blogu objeví až po schválení. Konstruktivní kritika je na mém blogu vždy vítána, ale vyhrazuji si právo neschválit/smazat jakékoliv osobní útoky a urážky namířené buď na mě, můj blog nebo ostatní čtenářky.

© Style Cookbook | All rights reserved.
Blogger Template Crafted by pipdig