čtvrtek 15. března 2018

těhotenství | Jak to celé přežít a nezbláznit se z toho





Dnes začínám oficiálně 8. měsíc těhotenství a taky mám dnes poprvé za celé těhotenství nějakou krizi. Od rána jsem tak unavená, že bych nejraději jen spala a vše na mě nějak moc působí. Je to docela dobré skóre, že jsem v podstatě celé těhotenství dokázala projít bez nějakých velkých krizí a hormonálních výlevů, tak doufám, že dnešek bude brzy za mnou a že zítra bude zase líp a i ty poslední dva měsíce nějak doklepu a nezblázním se z toho. 

Při psaní tohoto článku mi taky došlo, že kromě příspěvku o kosmetice, kterou v těhotenství používám, jsem vlastně za celou dobu nepsala žádný jiný těhotenský článek, když nepočítám ten, ve kterém jsem těhotenství oznamovala a tak jsem si řekla, že když už mám tu krizi, tak ji využiji a vrhnu se do psaní. 

Dnes tedy na téma „Jak to přežít a nezbláznit se z toho“. A berte ho trochu s rezervou a s nadsázkou. 

Emimino a spol. 

První rada, jak tuhle celou devítiměsíční srandu přežít a nezbláznit se z toho, je varování před diskuzemi typu Emimino či Modrý koník. Nebudu vám lhát, taky jsem tam hlavně ze začátku těhotenství chodila okukovat a vyhledávat témata, která mě zajímala, ale jediné co se stalo, tak jsem se vždycky naprosto „vyschízovala“ a akorát se zbytečně bála. 
V prvních týdnech těhotenství jsem v podstatě neustále špinila/krvácela, což může znamenat buď začínající potrat anebo to neznačí nic závažného, u někoho se to prostě děje. No a samozřejmě, že když si najdete diskuze na toto téma, tak se z velké části dozvíte, že pro dotyčnou to mělo špatný konec. 

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že ženy, které měly stejný problém a skončilo to u nich dobře, nemají většinou potřebu to nikam psát. 

Takhle jsem se během těch prvních měsíců vystrašila několikrát a pokud vám můžu poradit, nic si radši nečtěte a zakažte si přístup na tyhle stránky. Ono to stejně totiž v tom úplném začátku (ale i později) moc neovlivníte a když vám něco není jasné, je lepší se zeptat doktora, kterému věříte.

Najděte si doktora, kterému věříte

Rovnou se dostávám k druhému bodu a to jsou prohlídky u doktora. Jestli chcete těhotenství prožít v relativním klidu, najděte si gynekologa, se kterým si budete rozumět a se kterým budete na stejné vlně. Je mi jasné, že v menších městech, kde je jeden gynekolog se to bude dělat blbě, ale v těch větších se rozhodně vyplatí si najít někoho, komu budete na 100% důvěřovat. 
Já jsem si u svého gynekologa připlatila nadstandardní balíček, takže při každém vyšetření mi dělá i ultrazvuk, výsledky mi posílají automaticky emailem, má skvělé vybavení, takže na 1. i 3. velký screening jsem nemusela nikam do nemocnice a hlavně je opravdu pečlivý a jakýkoliv problém ihned řeší, díky čemuž jsem v relativním klidu. Zároveň máme na plno věcí dost podobný názor, takže vím, že mi nebude nutit něco, s čím bych nesouhlasila. 

Neporovnávejte se s ostatními 

My ženy máme tu krásnou vlastnost být samy se sebou neustále nespokojené a porovnávat se s ostatními. A v těhotenství se tahle vlastnost u většiny ještě prohlubuje, hlavně pokud máte kolem sebe těhotnou kolegyni či kamarádku, takže vás můžou napadnout myšlenky proč má kamarádka menší břicho nebo třeba proč přibrala jen 3 kila, zatímco vy už 8 atd. 
A různé celebrity a instagramové influencerky, které týden po porodu vypadají tak, že by mohly z fleku jít přehlídku Victoria's Secret zdravému sebevědomí rozhodně neprospívají. Já se třeba vážím jen před každou prohlídkou, aby mě to zbytečně nestresovalo. Nijak se nehlídám, jím tak jak jsem byla zvyklá a snažím se poslouchat své tělo a dávám mu to, co potřebuje. A že mám větší břicho než kolegyně mě netrápí. 

Dokonce teď už se doktora ani neptám, jak je dítě velké či jakou má váhu, abych neměla potřebu to porovnávat s ostatními či s různými tabulkami. Maximálně věřím svému doktorovi, takže se ho vždy zeptám jen, jestli je vše v pořádku a v normě a víc po ničem nepátrám a musím říci, že mi to přináší mnohem větší klid než na začátku, kdy jsem řešila, jestli plod odpovídá velikostně týdnu a každou podobnou ptákovinu, která mě ve výsledku akorát stresovala a kterou jsem stejně nebyla schopná nijak ovlivnit. 

Připravte se na blbé řeči 

Tento bod nelze nazvat jinak, než blbé řeči ostatních. S prominutím. A moje rada je, pouštějte vše jedním uchem dovnitř a druhým ven. 
Nevím, kde se to vzalo, ale jakmile žena otěhotní, najednou mají všichni okolo pocit, že je v pořádku komentovat její vzhled, břicho, prsa, zadek, váhu a to jako by se nechumelilo a v podstatě kdekoliv, kdykoliv a při jakékoliv příležitosti. Když jsem před otěhotněním vlivem hormonální léčby přibrala během pár dnů několik kilo, nikdo si nedovolil nic říci, ale jak je žena těhotná, části lidem najednou přijde v pořádku neustále něco nevhodně komentovat, jako by si snad těhotná musela nechat všechno líbit. 
Paradoxně se mi ještě nestalo, že by tyhle blbé řeči měli muži (jak bych to spíše očekávala), ale různých velmi „milých“ poznámek se mi dostalo pouze a jen od ženského pokolení. Jedna kolegyně to korunovala tím, že na mě přes celou chodbu několikrát za sebou zakřičela „Ahoj tlusťochu“, což už bylo přes čáru i pro mě. 
Co mě po celou dobu těhotenství štve ale asi úplně nejvíc, jsou škodolibé průpovídky typu „počkej, to už se nikdy nevyspíte“ nebo „on vám tenhle volný režim skončí“ či „už se těšíme, až poznáte jaký to je“ atd. A já nikdy nevím, jak na to reagovat, abych se nevytočila. O dítě jsme se snažili 5 let a prošli si opravdu peklem a tenhle typ poznámek mi zrovna v našem případě přijde tak moc WTF, že mám vždy chuť dotyčné poslat, no vy víte kam :-)

Na druhou stranu byste si po přečtení těchto řádků asi mohli myslet, že mi budou vadit i doteky od ostatních, ale sahání na břicho mi za celou dobu ani jednou nebylo nepříjemné nebo mi nepřišlo nevhodné. Nestalo se mi tedy, že by mi na břicho sahal kdokoliv cizí, ale musím říci, že pohlazení břicha od kamarádky, kolegyně nebo rodiny mi zatím vždy přišlo spíše něžné a ochranitelské než nepříjemné. 

Teď jsem si přece jen vzpomněla, že jeden mužský kolega měl vtipnou poznámku, když mi potom, co jsem v práci oficiálně oznámila, že jsem těhotná řekl něco ve smyslu „jé to je super, já myslel, že jsi jenom tlustá“ :-D 

Nevyžádané rady a otázky 

Tímhle si podle mě projde úplně každá poprvé těhotná žena, protože její okolí má automaticky pocit, že oni vědí vše lépe a že jejich názory jsou ty nejlepší a že se bez nich rozhodně neobejdete. A běda jak si dovolíte oponovat či mít na věc jiný, svůj názor. Já jsem se naučila to moc neposlouchat, pokud jsou to věci, se kterými nesouhlasím a na které mám jiný názor. Týká se to hlavně porodu, kojení či třeba výbavy nebo koupě kočárku. Můj názor je na to jednoduchý, ať si každý rodí jak chce, kojí nebo nekojí a koupí pro dítě cokoliv, co mu přijde vhodné a co si může dovolit. 

Nejčastější otázkou, kterou v posledních měsících dostávám, je „jak se bude dítě jmenovat“, což je logická otázka a také se všech těhotných ptám. Jméno máme vybrané od samého začátku a rozhodli jsme se ho neříkat, abychom se vyhnuli názorům našeho okolí a ovlivňování ze strany rodiny, které i tak samozřejmě probíhá. 
A čím víc se mě ptají, proč se syn nebude jmenovat po tatínkovi (protože můj postoj je k tomu takový, že dítě má mít své vlastní jméno), tím víc se ve mně vaří krev a mám chuť vymyslet nějaké opravdu šílené jméno :-) 

Ale abych nebyla jen negativní, tak samozřejmě celé mé těhotenství provází hlavně ty hezké momenty. Musím říci, že jsou na mě opravdu všichni strašně hodní, v práci mi vyšli vstříc a mám nastavený velmi individuální režim, díky kterému se v podstatě vůbec nestresuji a těhotenství si užívám v klidu a v pohodě. V naší firemní jídelně mi kuchař vždycky dá víc jídla než ostatním nebo mi dojde na těstoviny nastrouhat "podpultový" parmazán.

Celkově zatím své těhotenství hodnotím jako docela poklidné a i když už je to náročné a únavné, tak doufám, že bude i nadále pokračovat takhle klidně :-)

A teď mi povězte, jaké jsou vaše rady, jak "to celé přežít a nezbláznit se z toho"?

Share:

18 komentářů

  1. Ja jsem asi divna, ale moje rada je, proste nic neresit. Ja jsem se od zacatku nebala, ke vsemu (co nedovedu ovlivnit) pristupuju "nejak bude", informacni portaly jsem ani neotevrela a info, kdyz uz, hledala u profesionalu. Take mi prijde, ze si ostatni k cloveku dovoli to, co on jim sam povoli - ja jsem od zacatku rekla, ze o rady a info nestojim a ze urcite veci nebudu rikat (kontroly, jmeno, vahu, plany s materskou atd.) a nesetkala jsem se s tim, ze by me tim nekdo nejak obtezoval - okoli to zkouslo (muselo).
    Nevim, mozna jsem v tom trosku razantni, ale pluju si ve svy bubline, neresim, a co nejvic se venuju vecem, co se netykaji tehotenstvi a ditete (tj. konickum) a ktere treba pak uz nebude tak snadne zorganizovat.

    OdpovědětVymazat
  2. Simi moc krasny clanek ;-) mam za sebou dve tehotenstvi a naprosto se vsemi tvymi body souhlasim. Uprimne jsem fakt nesnasela u 1.tehotenstvi reci typu: Spi dokud muzes, pockej az se narodi to se nenajis,nevyspis atd...a paradoxne nejvic tyhle reci mely bezdetne kolegyne/kamaradky :-D dalsi vec co me nejvic vytacela a vytaci dotedka je to ze me vsichni zacali oslovovat maminko/matko jakobych prisla o svoje jmeno a identitu. Pochopim kdyz takhle oslovuji maminky v porodnicich sestricky,doktori atd. Ale proc by me meli takhle oslovovat pratele a pribuzny ? Nejdulezitejsi je byt v klidu a v pohode a urcite veci umet vypoustet,prehlizet a nestresovat se. Pockej az porodis to zacnou byt verejnym majetkem i tvoje prsa a vsichni se zacnou ptat zda kojis,nekojis atd.🙈😂 U prvniho syna rodina mela tendenci nam neustale predhazovat nejake jejich jmena ktere bychom meli dat synovi. Jakmile jsme oznamily ze se bude jmenovat Tadeas strhla se nevole v cele rodine ze ho nepojmenujeme po nikom z rodiny 😂. U druheho kdyz jsme oznamily ze se bude jmenovat Elias tak uz nikdo neprotestoval asi zjistili ze uz to nema cenu 😂😁. Preji ti aby ti zbyle dva mesice rychle utekly a mela si sveho vysneneho chlapecka brzo u sebe 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Abych pravdu rekla, jsem si odjakziva prala porodit sve dite sama. A jelikoz se mi skoro zaroven s otehotnenim seslo dohromady i zavazne onemocneni, nastavila moje hlava pro me telo ty nejlepsi mozne podminky, abych prozila co nejmene stresu. Takze po nejakych 3 kontrolach na gynekologii jsem navstevy a vysetreni zadna dalsi neabsolvovala a dochazela jen na velke utz do prenatalniho centra. Tehotenstvi jsem mela naprosto ukazkove a pak porod samotny byl pro me ten nejintenzivneji vnimany prozitek. Probehl na me odjakziva vyrcene prani u nas doma, jen s nejlepsi kamaradkou dulou a s tatinkem. Nejsem zadna lesana, ale prichod naseho syna na svet jsem chtela mit plne pod kontrolou a nenechat si do toho nikym kecat a zasahovat. Ted mohu zhodnotit, ze jsem udelala nejlepe, jak jsem mohla. Syn ma nyni 8 mesicu, a je moc sikovny, uz dela prvni krucky. A pred dvema dny mi poprve rekl MAMA.
    Preji Vam Simi, at vsechno vyjde dle Vasich predstav a hlavne verte v sebe samu.

    OdpovědětVymazat
  4. Zdravím ;), krasne napsane. Vlastně to vystihuje co nejspíš cítí každá "normálně" uvažující žena. Take čekám své první miminko a musim říct, ze například ted už vím, ze pokud bude nějaké příště,tak si jméno dítěte taky necháme pro sebe. Pze tolik komentářů k našemu výběru jsem vůbec nečekala a dokonce se nechala i lehce ovlivnit, abych udelala radost rodině. Jinak rady typu tohle nebudeš potřebovat,pze já to nepotřebovala beru s rezervou..každé dítě je jiné a tak co jiní neupotrebili, já mužů naopak nutne potrebovat a naopak ;). Žijeme naštěstí v době, kdy cokoliv sezeneme téměř okamžitě.
    Na diskuzní fóra, které jste zminovala jsem mela taky tendenci občas nakouknout..ale akorát me to vyděsilo :).
    Ted už jsem měsíc doma. Odcházela jsem z prace 8.týdnů pred a musím přiznat ze jak jsem se těšila na "volno" tak mi chybí ten ruch kolem a mám čím dal víc myšlenek abych všechno zvládla, aby to dopadlo dobře..což je přirozené..snad ;).
    Děkuji moc za clanek a preji jen to nejlepší po cely průběh těhotenství. Je to zázrak a berme to tak ;). Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Simi hezky napsáno. Já jsem četla max. recenze na kočárky, které jsem vybírala. Zbytek raději né. Během obou těhotenství jsem přibrala kolem 20kg. Netrápila jsem se tím. Prostě to tak mělo být. Kila jsem schazovala pomalu - cca rok. Jména dětí rodina zjistila až po narození. Také jsme zastánci toho, že dítě má mít své vlastní jméno. V rodině manžela jsou všichni prvorození kluci Vaškové - praděde, děda, tchán, švagr i synovec - zavoláte a přijde jeden nebo nikdo. Prostě jsem to nechtěla. Byla jsem těhotná stejně s kamarádkou a ta neustále řešila, jak je její malá velká a kolik váží a jak je na tom ta moje. Tak jsem se jednou zeptala pana doktora a ten mi řekl, že už je tak velká, že se to stejně nepozná a kolik váží může max. odhadnou. Takže jsem se už více neptala. Narodila se mi krásná holčička, která měla přes 52 cm a 3,75kg. Ta její, která byla podle jejího doktora velká měla necelé 3kg. Takže její doktor měl špatný odhad - říkal jí, že bude mít více jak 3,5kg.
    No a nejvíc mě štvalo kojení a potom zda dítěti vařím. Neustále se mě na to někdo ptal, proč nekojím, všichni se rozkojí, proč to nezkouším adt. Prostě to nešlo. Zkoušeli jsem to, měla jsem váhu, před každým kojením a pokojení zvážit, abych věděla kolik vypila. Pak dokrmit mlékem. Prostě jsem se nerozkojila a nechat dítě řvát hlady - tak to tedy né. Prostě když to nejde, tak to nejde. Nechtěla jsem to malé krásné miminko trápit hlady jako některé moje kamarádky. Prostě jsem po poradě s dr. zavedla umělou výživu. Obě děti byli spokojené, napapané a já také. Měla jsem to v hlavě srovnané už před porodem. Když to nepůjde nebudu to hrotit. Hrotilo to okolí - hlavně ze strany manžela.
    Obě děti tím pádem spaly krásně od 6 týdne. Nastavila jsem si režím, který jsme dodržovali - v kolik vstáváme, jdeme na procházku, jíme, koupeme a chodíme spát. Děti byli spokojené a já také. Když skončilo neustále vyptávání ohledně kojení, tak začol neustálý výslech ohledně příklmů - proč je kupuji a nevařím. Ta a ta vaří a je to pro dítě dobré. V rodině bylo ještě jedno mimčo. Jeho mamka kojila i vařila. Vařila každý den - mrkev, brambor a kuřecí maso. Já malé dávala hotová jídla. Měla pestrý jídelníček - krutí, kuřecí, vepřové, hovězí, králíka atd. Prostě jsem kupovala. Ono také v zimně moc krásné zeleniny nebylo a vařit z plesnivé pro dítě, tak to né. U obou jsem první měsíce kupovala konzervičky. Jo ještě ke kojení. I když jsem částečně kojila a dokrmovala, tak jsem držela přísnou dietu, aby dítě nemělo prdíky. To také byl kámen úrazu. Proč nejím to a to, když ona to jí. Prostě jsem byla za exota.
    Naštěstí jsem si z toho nic nedělala.
    U nás kolegové ze srandy říkají těhotným koleginím obal na dítě.
    No a nejhorší otázky ohledně těhotentsví jsem zažila v nové práci, kde se mi neustále těhotná kolegině ptala, jaký byl porod, jak to probíhalo, co jsem jedla. Ona místo aby jedla, tak držela přísnou dietu, aby náhodou v těhotenství nepřibrala. Byla jsem ráda, když se po pár odmítnutích přestala se mnou bavit. Nechtěla jsem s ní probírat, jak probíhal porod. Prostě nepochopila, že se o takových věcech s nikým nechci bavit.
    T.

    OdpovědětVymazat
  6. Zdravím, vystihla jsi to skvěle! Taky mi šíleně lezou na nervy neustálé průpovídky jako ,,počkej, teď už se nevyspíte,, nebo ,,užij si ještě ten klid, pak žádný nebude,, nebo dokonce ,,počkej, to malý vám to teprve ukáže,,. Kdo o takové řeči stojí. Miminko čekáme, protože ho chceme, a to se vším všudy. Podobně je to s rádoby chytrými a zaručenými radami. A stejně, jak píšeš se mi celé těhotenství osvědčilo co nejmíň bádat, co všechno by se mohlo stát. I když asi tomu podlehneme někdy každá :-) Myslím si, že nejdůležitější je se cítit co nejvíce v pohodě a v klidu a miminko je pak také happy. Držím palce, ať ten zbývající čas do porodu máte s mimčem co nejvíce happy ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Hezký den, souhlasím s většinou komentujících, že jste to vystihla. Lidi mají potřebu se do všeho motat.
    Nejvíce mě štve to, co zmiňuje jedna komentující: "Proč proboha nás oslovují matko, maminko, těhulko apod." Snažím se to neslyšet, ale nejsem žádná matka a evokuje to ve mě jen úděl rodit děti a nic víc. Tím, že budu mít dítě neznamená, že jsem přišla o své jméno a osobnost.
    Ale krásně napsáno :-) Opatrujte se a přeji klidný průběh. Já jsem v 7 měsíci a myslím už jen na klidný průběh až do konce.. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Tyjo, mně je necelých 25, což v mém pojetí znamená, že na děti rozhodně čas ještě nenastal, a ani ještě nevím, jestli někdy nastane. Ale když tak pozoruji svoje vrstevnice, které často děti už mají, tak mám trochu pocit, že ta vnitřní vyváženost a schopnost 'nezbláznit se z toho' souvisí jako vždy se zkušenostmi, stejně jako umem produktivně se poučit z vlastních chyb, ale i úspěchů.
    Což možná přichází s věkem, možná ne, každopádně ačkoliv téma je pro mě momentálně velmi ne-osobní, byla pro mě velká úleva (oproti tomu, co normálně vídám a slýchám) si o něm u Tebe přečíst. Hodně zdraví a radosti všem, přeji :)

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Simi, momentalne mam za sebou srovnání 2těhotenství, prvni bylo zcela super nic jsem neresila a maximálně si vse uzivala, a jak pises vyse je super mit dobrého doktora a hloupé reci vypoustet, ja jsem byla i rada ze me deli od rodiny vic nez 200km, tak jsme si to s partnerem uzili a udelali po svem jak nam vyhovovalo a nikdo nam do toho nekecal. Druhe těhotenství bylo teda narocnejsi skrze zdravotní stav a nejake ty komplikace,takže nervozita me provazela cca az do zacatku tretiho trimestru. Praci jsem teda vypustila a zůstala pro klid doma a soucasne jsem chtela i ten cas využít, abych si uzila cas se svou prvorozenou dcerku. Jedine co me lehce "vadilo" tak mnohem vetsi bříško nez v prvnim těhotenství , ktere me vycerpavalo a byla jsem i vice unavena :) a nechapala jak jsem mohla byt s prvním briskem "tak Fit".
    Nyni uz jsem zdárně v cili a mame druhou princeznu.
    Preju ti Simi krasny konec těhotenství, hladky průběh porodu a krasne prvni dny s Vasim drobeckem. Ela

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za ten bod o emiminu! Totálně mě vyschízovalo před IVF, kterému jsem se naštěstí nakonec vyhnuli, teď mám z něj pocit, že snad každá žena prodělala zamlklý potrat. Už tam také nechodím a raději opravdu nikde nic nečtu.
    Co se týče jména, tak samozřejmě, že babička hned potom, co se to dozvěděla, začala hledat jména (ty moje neschválili), a to mě teda hrozně vytočilo. Zatím mě tyhle věci chladnou nenechávají, ale jsem teprve na začátku, tak se to asi budu muset naučit :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Simi, pod všechny rady se můžu podepsat. Za sebe bych přidala ještě neříkat termín porodu. My ho samozřejmně oznámili, já boužel přenášela a to byl pro některé nepřekonatelný problém. Některé dny i 8 telefonátu, jestli už, nebo proč nejdu okamžitě na císaře (chtěla jsem přirozený porod), ať vyměním doktora, protože je špatný, že mě nechá přenášet tak dlouho atd. Poslední měsíc pro mě byl opravdu peklo. Ještě se všichni divili, že jsem si nakonec vybrala porodnici cca 2 hod daleko (měla jsem nakonec plánovaný vyvolaný porod), ale já prostě chtěla být ode všeho toho špatného co nejdál. Nakonec to až na tu vyvolávačku proběhlo v pořádku, přirozeně a rychle a máme zdravého, krásného a velkého chlapečka s neobvyklým jménem :D

    OdpovědětVymazat
  12. Ako by si mi hovorila z duše. Hlavne tie blbé poznámky a všetky dobre mienené rady. A strašne mi liezlo na nervy keď sa všetci slobodní a bezdetní tvárili ako keby príchodom dieťaťa mal skončiť život. A ako sme mali ešte čas a už nikdy sa nezabavíme. To sú také hlúposti... No priprav sa keď porodíš, potom prídu ďalšie nekonečné otázky ako spinká, ako papá a či kojíš a kojiť predsa musíš...a nosíš? No jedným slovom hrôza. Mám pocit, ako keby tehotná žena a následne potom mamička patrila verejnosti a každý mal potrebu ju donekonečna riešiť... Ale netreba si z toho nič robiť, užívaj si posledné týždne a potom aj maličkého. Nie je nič krajšie. A hlavne ak ste sa tak dlho snažili o bábätko, veľmi vám to želám. Prajem veľa zdravia a pohody :)

    NITA
    NEW POST

    OdpovědětVymazat
  13. Zdravím, Simono. Mám půlročního chlapečka a rady napsané tady mohu jen podepsat. Klíčový je výběr kamarádského gynekologa, nečíst zmíněné weby a jet podle svého instinktu. Byla jsem v pátém a šestém měsíci na dovolených u moře a dobře jsem udělala. Moře mám ráda, tak jsem si ho dala "do zásoby". Ačkoli mne pár lidí v okolí od toho odrazovalo. Udělalo mi moc dobře vypadnout z pracovních povinností do přiměřeného tepla (bylo to v květnu a červnu). Gynekolog mi to požehnal a litoval, že nemůže jet s sebou :-). Své poznatky z těhotenství jsem popsala tady http://cms.nzk.webnode.cz/l/tehulkam-a-tehulum/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. oprava - link na můj web je https://nzk.webnode.cz/l/tehulkam-a-tehulum/

      Vymazat
  14. Velmi zajímavý příspěvek, všechno vypadá suuuuprově. Možná nevyužiju všechny nápady, ale určitě tento příspěvek je pro mě inspirující :)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za rozumný článek, taky souhlasím, hlavně nečíst diskuse na netu :) A běda, jak na mě někdo cizí šáhne :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za všechny vzkazy a komentáře, vážím si každého z nich. Komentáře jsou moderované a na blogu objeví až po schválení. Konstruktivní kritika je na mém blogu vždy vítána, ale vyhrazuji si právo neschválit/smazat jakékoliv osobní útoky a urážky namířené buď na mě, můj blog nebo ostatní čtenářky.

© Style Cookbook | All rights reserved.
Blogger Template Crafted by pipdig